Čím víc jsme propojení, tím víc jsme sami. A dokládají to výzkumná data napříč světem. Tzv. Epidemie samoty označuje rozsáhlý nárůst pocitu osamělosti jako veřejno-zdravotní problém, ne pouhou dočasnou náladu či individuální zkušenost.
Data ukazují, že samota zasahuje desítky procent dospělých. Je navíc spojená s vážnými zdravotními a psychickými riziky. Nárůst samoty, jako společenského problému, pozorujeme zejména v posledních letech, často kvůli sociálním změnám jako je digitalizace komunikace, urbanizace nebo změny v rodinných strukturách.
Průšvih je, že odborníci dnes stále více vnímají sociální propojení jako klíčová podmínka zdraví, a řešení epidemie samoty se stává součástí zdravotních i komunitních strategií po celém světě. Když se vědci z Harvardu ptali dlouhověkých lidí, co pro ně bylo v životě nejdůležitější, blízké vztahy uváděli na prvním místě. Pojďme s tím něco udělat!
Samota není to samé, co osamělost
Můžeme mít dlouhodobý vztah, který nám z blízka i povzdálí všichni závidí a přece se cítit osamělí. Můžeme každý týden zažívat žhavá dobrodružství, jejichž příběhy pak hltají naši zadaní přátelé, a přesto být osamělí.
Být fyzicky někomu blízko neznamená, že se necítíte sami. Blízkost v prostoru totiž není to samé jako blízkost (po)citová – intimita.
Intimity není snadné dosáhnout. Vyžaduje totiž zranitelnost. Otevření se druhému. A to se jen tak nestane v taxiku, mezi prvním drinkem a postelí. Většina z nás si sebou nese batůžek dřívějších nepovedených vztahů, (ne)opodstatněných studů i očekávání, jak by to tentokrát mohlo být všechno lepší. A dát do toho batůžku druhému nahlédnout vyžaduje odvahu. No a co si budeme, taky ochotu druhé strany se přijít podívat…
Intimitu není snadné udržet. Pokud se svým partnerem řešíte neustálé „provozní otázky“, a že většina dlouhodobých vztahů tohle s sebou nese, není jednoduché přepínat mezi partneři-kolegové, co udržují život v chodu a partneři-milenci, kteří se nemůžou nabažit jeden druhého. Když je každodenní život naplněný především „musy“ a všemožnými kompromisy, není pak snadné si vychutnat láskyplný dotek. Nebo ho druhému věnovat, když na jazyku pořád cítíte hořkost z předchozí domluvy.
Bez závazků, bez hloubky
„Sehnat v dnešní době někoho na sex není tak složité,“ říká Lenka (35), „stačí nelpět na konkrétních představách a chvíli klikat v seznamovacích aplikacích.“ Jak dál ale dodává, rychlý dopamin taky rychle odplave: „Jasně, takové setkání vám uspokojí fyzické potřeby, když máte štěstí. Určitě dodá i nějaké sebevědomí, protože se cítíte chtění. Ale brzy přijdete na to, že je vlastně všechno na jedno brdo. Protože s tím člověkem nemáte vlastně nic podobného, není důvod se vidět znovu. A tím pádem není ani možnost se v intimitě jakkoliv posunout, od zepředu – zezadu – a zase zpátky, k něčemu, co by se vás dotklo hlouběji.“
Lenka není jedinou ženou, od které slyšíme podobný příběh. Možná za to můžou dřívější zranění. Možná je to pohodlnost. „Nechci se teď vázat,“ je hláška, která dnešnímu seznamovacímu světu vládne. A i ti, kdo by se vázat chtěli, jí někdy musí akceptovat.
Ale co je vlastně v našich očích na závazku špatně? Vnímáme to hned jako úpis k hypotéce, dětem a dovolené v Chorvatsku? Nemůže být náhodou takový závazek jen potvrzením „záleží mi na tobě“? Takový závazek by nám totiž otevřel dveře k mnohem zajímavějším zážitkům. Jirka (43), který má zkušenosti se světem BDSM k tomu má zajímavý úhel pohledu: „Pokud svoji partnerku lépe nepoznám, nevím, co jí dělá dobře, ale taky jaké jsou její strachy, nebo dřívější zážitky, které nebyly úplně pozitivní, nemůžu se s ní pouštět do žádných drsnějších praktik. Necítil bych se jistý v tom, že jí nějak nevědomě neublížím.“
Naplnění sdílením
Celý Intimity Festival stojí na myšlence, že základem parádních sexuálních zážitků je komunikace. To, že si sami v sobě objevíme naše touhy, i to, že je pak dokážeme dobře odkomunikovat svým partnerům. Bez zbytečného červenání, se srdcem na dlani.
Může se stát, že druhá strana na to není připravená. Třeba sami se sebou ještě nejsou v takovém míru, aby byli schopni takový rozhovor vést, natož pak jeho výsledky přetavit v realitu. „Pokaždé, když se snažím s manželem otevřít téma našeho intimního života, řekne mi, že se o tom nebudeme bavit. A odejde,“ povzdechne si Míša (33). „Přitom mě nejde o nic speciálního. Jen bych chtěla, abychom se spolu o tom mohli bavit. Nepotřebuju hned dělat žádné speciality. Jen se chci zase cítit i jako žena, ne jenom jako máma.“
Podobných příběhů z naší komunity slýcháme hromadu. I proto si myslíme, že je klíčové vám umožňovat se setkávat a tyhle své zkušenosti si sdílet. Občas stačí se jen svěřit, aby člověku bylo méně těžko a cítil se, že ho někdo slyší. Často se stane, že někdo už podobnou situaci zažil na vlastní kůži a dokáže posdílet, jak postupoval a jestli se to vyplatilo. Intimitu nám totiž můžou naplnit i přátelství. „Já tě vidím, já tě slyším, já tě vnímám“ jsou totiž slova, která z osamělosti dokážou pozvednout.
Party, Party, Party!
Jednou možností, jak můžete s komunitou sdílet pravidelně, je ŠOL – Šimrání Online Live. Živé setkání pro předplatitele podcastu Markéta pořádá každý měsíc. Festival je pravidelně každý listopad, ale to je samozřejmě málo. Proto přidáváme i další, menší, akce v průběhu roku. Na konci února nás čeká IF Party – klasická diskotéka se sexy twistem.
Přes 50 % posluchačů Šimrání nám odpovědělo, že se se současným partnerem seznámili přes přátele, nebo jinak offline. No a tahle party bude plná přátel! Navíc pro vás chystáme v průběhu party zajímavé hry o ceny, které vás podpoří v konverzaci i s těmi, koho zatím neznáte.
IF Party bude prostě skvělá příležitost, jak si užít prima sobotu. Využijte tuhle možnost a vytáhněte mezi lidi outfit, ve které se cítíte opravdu sexy! Tady vás nikdo nebude soudit nebo se posmívat, že jste nějak moc na lovu. Tady je bezpečno. Tady vás přijímáme takové, jací skutečně jste.
